Sturm
Bewertung: 3 Punkt(e)
Das 353;if, dér zé, dér 353;turm. Hoilende bôen, häřain353;lágendes vasè, nicts tsú fè353;téen im lärm, nicts tsú ärkänen in dér gi353;t. Dan aux nox das: aine ge353;talt auf dém vasè, nâè koment. »Ain ge353;pänst!«, 353;řaien zí.
Aine bekante stséne, glaicnis fon dér apgřündickait des män353;zains. Gřänsen zint nict fästgelékt. Bekantes kan fřämt unt bedřólic vérden. Kainè hat zic zälpst in der hant.
Dan zákt dér fřämde: »Hápt fètřauen!« Unt dér 353;turm lékt zic, kontúřen vérden ärkänbár, óříäntířuň virt môklic, das bót ärřaict ain noies úfè.
Vér am gevónten úfè blaipt, zákt dí ärtsâluň, dér komt nict vaitè. Vér zic hinausvákt, fřaivilic ódè nótgedřuňen, dér virt dí aňst känenlärnen. Ábè ér virt in dér aňst nict untègéen. Dér fřämde, dér tsúm fètřauen ärmútict unt das fètřauen fèkörpèt, ist imè 353;ón dá.